Jezero Bajkal celkově obsahuje 23 000 km3 pitné vody což je asi 20% celkových světových zásob. Bylo spočítáno, že pokud by v současnosti zanikly všechny vodní zdroje a celé lidstvo by bylo odkázáno na zásobování vodou z Bajkalu, stačila by tato zásoba vody při současné spotřebě na téměř 200 let.
Z geologického hlediska se jedná o velmi staré jezero. Podle současných znalostí vzniklo někdy před 25 milióny let. Nachází se přímo uprostřed tzv. Bajkalské riftové soustavy na rozhranní Eurasijské a Amurské tektonické desky. Díky tomu je Bajkal i světově nejhlubším jezerem. Maximální dosud změřená hloubka činí 1642m. Geologové však odhadují, že v určitých místech může být na dně jezera vrstva usazenin široká až 6 kilometrů!

Čistota vody v jezeře byla v minulosti několikrát výrazně ohrožena. V roce 1966 byla u břehu založena velká papírna. Přesně podle zvyku hospodářství reálného socializmu byly odpady papírny vypouštěny přímo do jezera. Papírna byla naštěstí v roce 2008 uzavřena a v současné době je již zakonzervována a nepočítá se s jejím znovuotevřením. Pozitivním milníkem bylo naopak zařazení Bajkalu na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1996.


Nepředstavitelná zásoba pitné vody ale není jediným bohatstvím, které Bajkal skrývá. Toto jezero představuje i unikátní sladkovodní ekosystém, který nenajdeme nikde jinde na světě. Jeho součástí je více než 2600 druhů rostlin a živočichů, z nichž více než dvě třetiny jsou místními endemity.
Mezi nejznámější obyvatele patří rovněž endemický tuleň bajkalský (Pusa sibirica), kterému se na Bajkalu říká něrpa. Hezký článek o něm vyšel např. v časopisu Vesmír. Dodnes není jasné, jak se sem tuleni dostali. Genetické studie ukazují, že se tak ale pravděpodobně stalo přibližně před 2 milióny let. Hlavní potravou něpry jsou ryby rodu glomjanka (Comephorus). Počet tuleňů bajkalských je v současnosti odhadován asi na 60 000 kusů, jsou ale ohroženi ilegálním lovem a znečištěním vody jezera. Tuleni se nejčastěji vyskytují na severním pobřeží a na ostrovech okolo ostrova Uškani. Naše expedice má dobré vyhlídky na setkání s tímto zajímavým obyvatelem Bajkalu.
Z rybích druhů zde žijících je nevýznamnější síh omul (Coregonus autumnatis), další bajkalský endemit, který je nejdůležitější lovenou rybou. Další je kriticky ohrožený jeseter sibiřský (Acipenser baerii), u kterého se v současné době předpokládá, že jich více žije v uměle osazených evropských revírech, než ve své původní domovině. Zajímavé jsou i dva druhy ryby z rodu glomjanka (Comephorus) tvořících největší rybí biomasu na Bajkalu.
Základem unikátního bajkalského ekosystému je ale zooplankton. Jeho nejznámějším a nejdůležitějším druhem je zde drobný endemický korýš druhu Epishura baikaliensis tvořící až 90% veškeré tamní biomasy zooplanktonu. Z hlediska fungování celého ekosystému spočívá jeho nejvýznamnější role ve filtraci vody, čímž výrazně přispívá k vysoké průhlednosti zdejší vody.


Přírodovědecká expedice Něrpa se vydává na severovýchodní pobřeží Bajkalu sledovat na místě ekologické vazby tohoto systému. Důraz bude kladen zejména na odběr vzorků zooplanktonu a jejich konzervaci pro pozdější morfologickou charakterizaci a taxonomické zařazení po návratu do ČR. Vzorky budou zpracovány za pomocí špičkového optického i elektronového mikroskopu, a potencionálně i za pomoci metod molekulární biologie.

 

Bajkal na Wikipedii.